Musicologica, 16. dubna 2019
Velikonoční festival duchovní hudby svůj čtrnáctidenní koncertní maratón zahájil již tradičně na Květnou neděli, v letošním roce připadající na termín 14. dubna. Koncert s podnázvem Nova et Vetera, jenž v překladu příznačně znamená „staré i nové“, ve vzájemné konfrontaci v katedrále sv. Petra a Pavla představil repertoár gregoriánského chorálu z liturgie Svatého týdne se skladbou So Shall He Descend, kterou na objednávku festivalu zkomponoval při premiéře na Petrově přítomný estonský skladatel Toivo Tulev.
Právě prostorově specifické místo konání hrálo od začátku koncertu stěžejní roli, a proto vyvolávalo určité pochybnosti v očekávání návštěvníků obeznámených s jeho akustickými možnostmi. Charakter gregoriánského chorálu však sliboval patřičné a prostoru vyhovující zahájení koncertního programu. Liturgicky relevantní a vyvážený výběr lamentací, litanií, pašijí, antifon a responsorií Svatého týdne přivezl provést renomovaný pražský sbor Schola Gregoriana Pragensis.
Meditativní a atmosféricky podmanivá interpretace osmičlenného ansámblu snesla jak v sólových, tak i sborových pasážích ta nejpřísnější měřítka, jež byla podtržena svědomitou dikcí. Návštěvníci koncertu, jejichž zájmem je stará hudba, tak dostali to, co se dá od sboru pod umělecký vedením Davida Ebenaočekávat. První polovina večera se proto nesla v duchu akusticky uspokojivého, poučeného a maximálně profesionálního provedení chorálu, jehož předfestivalová propagace zůstala na úkor premiéry Tulevova oratoria poněkud zastíněna.
Právě So Shall He Descend aneb „Tak sestoupí“, jak zní v překladu skladba premiérovaná Filharmonií Brno, sborem Ars Brunensis a sólisty pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese, představovala středobod večerní produkce. Instrumentace skladby se vyznačuje hned několika specifiky, která orchestr po vzoru barokního orchestru dělí do úsporně obsazeného concertina a velkého orchestru s bohatou sekcí bicích nástrojů. Po dirigentově levici se pak za houslovou sekcí nacházel malý sbor ve složení Aneta Bendová Podracká, Jana Vondrů a Petra Radostová, zatímco velký smíšený sbor zaujal standardně místo za orchestrem. Vokální party, jejichž texty majoritně pochází z básně Chalíla Džibrána, dále interpretovali sólisté večera, a sice Ivana Rusko (soprán), Bettina Schneebeli (mezzosoprán), Jaroslav Březina (tenor) a Jiří Hájek (baryton). Introdukce skladby v podání sólové příčné flétny a violy záhy „předala slovo“ celému orchestru, jenž pokračoval v abstraktních a mysteriózně znějících, pobaltským skladatelům vlastních kompozičních postupech. Volně plynoucí skladba se po celou dobu jejího provedení nesla v duchu střídání pozvolna probíhajících až nekonečných pasáží s vypjatými disonantními momenty, jež byly umocněny nástrojovou hrou v jejich nejvyšších rejstřících. Chromatická melodika obzvláště vyzněla ve sborových partech, ve kterých se se složitou úlohou koordinace intonačně náročných pasáží s nástupy orchestru oba sbory – zejména trojčlenný v ženském obsazení – popasovaly uspokojivě. Se zmíněnou akustickou specifičností Petrova se však nedokázaly patřičně vyrovnat dynamicky vyostřené instrumentální části, občasně tvořící témbrovou změť, či mužské vokály, přičemž jejich sólové i sborové projevy poněkud zanikly na úkor průrazných sopránů v čele s Ivanou Rusko.
Ve finále nelze Toivo Tulevovi upřít mistrně zvládnuté skladatelské řemeslo s poselstvím intelektuálního přesahu. I přes snahu vyjít prostorám vstříc byly nicméně určité hudební pasáže pohlceny monumentálním prostorem katedrály, což místy utvářelo dojem neúplnosti premiérovaného oratoria. Navzdory uvedeným výtkám však slova respektu zaslouží jak skladatel za přijetí a obstojnou konfrontaci se zadáním, tak umělci, pro změnu za přijetí a obstojnou konfrontaci s kompozicí. Speciálně vyzvednout se pak patří odvážný dramaturgický tah, kdy byla vedle sebe vzájemně poměřena hudba prostorem ověřená s hudbou prostor ověřující. Zahájení Velikonočního festivalu duchovní hudby tedy navnadilo přítomné publikum k návštěvě dalších připravených koncertů, ve kterých lze bez nadsázky objevovat nové dimenze hudebního světa.
