Opera plus, 15. dubna 2019
Tradici Velikonočního festivalu není třeba příliš vysvětlovat, za těch 28 let má za sebou úspěšné ročníky a především skalní návštěvníky. Porevoluční testování akustiky brněnských kostelů se ustálilo na několika, které si posluchači oblíbili. Zahájení na květnou neděli v katedrále sv. Petra a Pavla na Petrově je již tradicí. Co se obměňuje, jsou témata. Letošním ročníkem se nese téma Ceremonie / Je dobré slavit pána, a to v různých podobách. V neděli 14. dubna 2019 to byl znovu motiv oběti a utrpení Ježíše, a to ve dvou odlišných a přesto něčím podobných stylech.
Gregoriánský chorál je nejstarší podoba katolické liturgie, jakou známe. Že jí předcházelo mnoho let či staletí vývoje, prozrazuje jeho dokonale propracovaná podoba, vycizelované postupy, dokonale sjednocené a podporující se hlasy, propojené významovým sdělením. Duchovní náboj je zhutnělý a nosný. Ač zde nenajdeme žádné kontrasty a dynamické pohyby jsou jen neznatelné, přesto je tu silné poselství. Sedm mužských hlasů je zabarveno podobně, tenorové hlasy zpívají spolu s vyššími barytony, jen jeden baryton je temnější, ten se vyčleňuje individuálním posláním, je to zpodobnění role Ježíše.
Hlasy jsou znělé, rovné, zpěváci s nimi pracují instrumentálně, jsou pečlivě barevně sladěné a jejich dikce je přesná a srozumitelná. Zpěv á cappella je velmi zranitelný, pěvci souboru Schola Gregoriana Pragensis jsou však profesionálové a jejich projev je pevný a čistý. Zahájení sólového tenoristy před oltářem pokračovalo nástupem sboru prostřední uličkou za zvuků úvodní písně. Umělecký vedoucí tělesa David Eben vede pěvce pevnými, i když ozdobnými gesty, kterými ilustruje jednotlivá úskalí skladeb.
Pašijové meditace v liturgii svatého týdne obsahovaly litanie, antifony, lamentace, pašije a improperia na texty latinské, v závěru i řecké. Meditativní čtení recitativního charakteru líčí nářek Jeremiáše nad zničeným Jeruzalémem, příběh Ježíšova ukřižování a výčitky spasitele židovskému národu i světu. Náboj, který je v těchto starých hudebně náboženských skladbách obsažen, zasahuje posluchače po mnoha staletích i dnes. Byl tak dán spolehlivý základ k nastolení slavnostní meditativní nálady večera.
Ve druhé polovině koncertu zazněla světová premiéra skladby estonského současného skladatele Toivo Tuleva, u něhož dramaturgie festivalu skladbu objednala, neboť již jeho dvě předcházející skladby měly na festivalu velký posluchačský ohlas. Zadání znělo „skladba vokálně – orchestrální, duchovního charakteru“. Výsledkem byla kompozice s názvem „Tak sestoupí“ (SoShall He Descent) na texty básně Chalíla Džibrána, kombinovaných s verši z Nového zákona, z knihy Izajáš a z gregoriánské antifony. Skladatel tvořil skladbu na míru orchestru i chrámu, se znalostí schopností ansámblu i možností akustiky prostoru. Velké klenuté plochy jsou rozbíjeny výkřiky jednotlivých nástrojů, emotivními a chaotickými. Výsledkem byla podivuhodná směs imaginativní hudby, zvukomalebné a emočně působící, založené na impresionistických postupech a nesoucí pomalou gradaci dynamické šíře.
Neobvyklé kombinace meditativních instrumentálních prvků se potkávaly s melodickými úseky, které vysoké, třpytivé tóny prorážely a utkávaly se s disharmonizující zvukovou hmotou, rozechvívající prostor. Orchestrální obsazení brněnské filharmonie bylo rozděleno na menší úseky, zahajovala sóla flétny a violy. Pěveckou složku zastal sbor Ars Brunensis, spolehlivě sezpívaný pod vedením sbormistra Dana Kalouska, s jemnými a jasnými soprány. Doplňujícím prvkem bylo dívčí trio po straně oltáře, „malý sbor“, který kontroval velkému sboru a doplňoval ho vysokými tóny v náročných postupech a výškách. Pavla Radostová, Jana Vondrů a Aneta Bendová Podracká vytvořily obdivuhodné uskupení s dobře vyladěnými soprány.
Samostatnou složkou byly sólisté, česká pěvkyně se zahraničními zkušenostmi Ivana Ruskos plným, objemným a kulatým sopránem, pěvkyně z Curychu Bettina Schneebeli s poněkud méně průrazným mezzosopránem, Jaroslav Březina s nosným, pevným, přesto vylehčeným tenorem a Jiří Hájek s hutně znějícím barytonem. Skladatel napsal všechny party v krkolomných výškách a neobvyklých postupech, zejména pro tenor téměř nezpívatelných, přesto si všichni sólisté s úkolem poradili velmi dobře a úspěšně. Jen výslovnost textu zůstala pro ucho neuchopitelná, bylo obtížné rozeznat jazyk, ve kterém je dílo psáno. Původní odhad angličtiny byl zřejmě komparován s textem latinským, ovšem je-li tomu tak, v programu se tuto skutečnost nedočteme. Nicméně dílo, které zaznělo, mělo neopakovatelnou duchovní atmosféru, a kdyby se měla jednoduše popsat či parafrázovat, dalo by se charakterizovat jako „gregoriánský chorál v impresionistickém hávu, s postexpresionistickými prvky“.
Autor byl své premiéře přítomen a byl zahrnut velkými ovacemi a chválou. Na tom měl především podíl šéfdirigent brněnské filharmonie Dennis Russell Davies, který dílo pečlivě a s pokorou připravil a dovedl orchestr i pěvce k vynikajícím výkonům. Na závěr překvapila publikum i dirigenta samotného ředitelka filharmonie Marie Kučerová, která prozradila, že šéfdirigent slaví 75 narozeniny a proto všechny rudé růže, které byly účinkujícím na závěr předány, putovaly do rukou dojatého dirigenta.
Hodnocení autorky recenze: 90%
